Věčný příběh....

8. listopadu 2008 v 19:37 | Nešťasná 13ka
Tento článek bude mít vždy někde na blogu odkaz a budu ho postupně rozšiřovat, snad se jednou stane nejdelším článkem na blogu.... Stále bude delší a delší - věčný příběh...


Věčný příběh...

Začíná vše tady - na blogu a končí v mém reálném životě, každý den. Dosud jsem byla jen u psů, ale chci povýšit.... Můj největší sen (a přání k Vánocům) je dostat se ke koním... Chci se dát na koně, chodit do stájí, starat se o koně, jezdit nanich.... Vím, že to obnaší hodně, ale to mě nezastaví. Doufám, že můj pokus o Vánoční přání se vyplatí, nic jiného by mi neudělalo tak obrovskou radost! Dokážu si to představit - Přijdu ze školy, něco se poučím, hurá do jízdárny, koníka obstarat, projet se, koníka "uklidit" a hurá domů..... Možná je to tím, že žiju jako ve filmu... Napadají mě scény filmů, jakobych žila ve filmu. Na internetu mi vyšlo, že jsem v minulém životě byla herečka, ale těmhle stránkám se mnohdy nedá věřit.... Ale protože se to představuju jako film, rozhodla jsem se to napsat alespoň, jako příběh.... Možná bych mohla své představy nakreslit, abych vám svou představu víc přiblížila, ale to bych se musela naučit lépe kreslit....:) Koně - můj sen.... Věčný příběh...

Bylo to právě včera, kdy před půl pátou ještě nesvítily pouliční lampy a šero s mlhou zahalovalo mé rodné město... Měsíc zářil skoro jako slunce a měsíční paprsky bílého světla lehce pronikaly mlhou.... První co mě napadlo byla hra StarShine, možná mnoho z Vás zná. Bohužel jsem hrála puze ten úplně první díl, proto nemůžu říct jak úžasně jsou (by mohli být) další díly. Z té hry jsem si vzpoměla na jedno takové kolo, kdy jste měli před čímsi na koni ujíždět přes různé překážky a nesměli jste se zastavit... Byla tam přesně ta mlha, ten měsíc... Malý pocit malého štěstí... Na nic jiného jsem celou cestu nemyslela... Byl to hezký pocit... Ale pak se rozsvítily pouliční lampy a ten hezký pocit zmizel... Chtěla bych ještě jendou ten pocit zažít....

...a to mi připomíná...
Škola v přírodě... Pro ty co neví co to je: škola v přírodě je pobyt někde s vaší třídou a ježdění od tama na výlety a procházky hra a většinou jsme někde ubytovaní. Tenkrát rodiče posílali dopisy svým dětem. Seděli jsme ve velké tkvz. "Společenské místnosti" a ostatní otvírali dopisy. Ten den nezapomenu. Samozdřejmě, že mě nic nepřišlo. Ten den jsem měla pocit, že na mě rodiče kašlou. A to jsem jim posílala pohled a oni se mi vysmáli. Do teď jsem to nepochopila. Vždyť dopis je hezká věc, ne? Já měla jako malá z každého dopisu hroznou radost a tenkrát na té škole v přírodě jsem skoro brečela. Přišlo mi to líto, že ostatním chodí dopisy a všechny kamarádky mi to četly, co jim rodiče píšou a já tam seděla.... a poslouchala... a ani nevím co jsem si myslela.... Pamatuju si akorát, že mě učitelka utěšovala.... Pak jsem usla a ani ráno si už nepamatuji....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Threeza Threeza | Web | 8. listopadu 2008 v 19:40 | Reagovat

ahoj! moja kamoška je na blogu www.lowisek-terisek.blog.cz v SONB a je tam ako Moniic. Pomôžeš jej pls?

Ďakujem aj za ňu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.